Osou knihy je příběh vycpaného černocha zvaného prostě El Negro, na kterého autor narazil jako student v provinčním španělském městečku Banyoles v roce 1983. Píše o tom:„Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali?“El Negro nenechává autora v klidu ani později, když pracoval jako odborník na tropické zemědělství. Stále naráží na otázky a příběhy s ním spojené. Nakonec byl El Negro v roce 2003 vrácen do země svého narození a pohřben.Vycpaný křovák je pro autora ovšem především důvodem i příležitostí pro řadu úvah týkajících se prosazování vlastní kultury, ale protože se nesnaží situaci zjednodušovat, nevedou jím pokládané otázky k jednoznačným závěrům. Nepředkládá hotová řešení, ale podněcuje k zamyšlení a hledání vlastních odpovědí. V kombinaci s poučeným líčením nejrozličnějších prostředí, v nichž Westerman konfrontuje i zdánlivě vzdálené a exotické jevy s každodenní praxí Evropana, je kniha velmi zajímavým a podnětným čtením.